Náhrdelníky

Nabídka originálních náhrdelníků. Široká škála barev, krása kamenů a originální tvary, které se hodí pro běžné nošení, ale i k ozdobě večerních šatů.

Historie šperků, bižuterie a sklářství v Českých zemích

Ve vykopávkách z šestého a sedmého století z našeho území je patrné, že naši předkové za vlády knížete Bořivoje, už byli velmi zruční řemeslníci. Největší množství archeologických nálezů tvoří právě šperky historické bižuterie. Obdivuhodné jsou zejména zlaté náušnice. Šikovné ruce Slovanů si osvojily nejtěžší zpracovaní kovů, dokonce se naučili kombinovat sklo a zlato. Používali k tomu různé typy vsazování či oplétání korálků zlatými drátky, které případně ještě ztepali. Nejznámější nález ze Starého Města je náhrdelník s členěnými, bohatě zdobenými korálky z devátého století. Nález této bižuterie vypovídá o tom, že už v dobách Velké Moravy uměli lidé vyrábět vinuté perle, i když k dnešnímu technologickému postupu měli hodně daleko.

Korálek

Historie pro šperky bižuterie a sklářství v Českých zemích sahá hluboko do minulosti. Nezačíná v Jablonci nad Nisou, ale u Keltů. Ti se zabývali výrobou skleněných perliček, korálků a knoflíků. Později, až v 9. století, ve výrobě pokračovali řemeslníci na Velké Moravě a na západním Slovensku.

Vývoj sklářství probíhal v prvních třech stoletích naší éry ve východní a západní části Středomoří zcela analogicky a jen málokteré typy skla můžeme prohlásit za příznačné pro určitou oblast. Migrace sklářů ustávají a výroba západní se začíná odlišovat od východní především ve tvarech, které vznikly až ve 4. století. Důležitou podmínkou pro výrobu skla ve středověku byl dostatek dřeva, vody a suroviny k výrobě skla - křemičitého písku. Všechny tyto podmínky velmi dobře splňovaly pohraniční oblasti Čech - Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Šumava. Proto se do těchto oblastí začaly stěhovat sklářské rodiny.

Až do konce 13. století bylo sklo vzácné. Později jeho výroba značně stoupla, vznikaly různé tvary a barevná skla. Ve čtrnáctém století se objevují první vyšší číše s plastickými nálepy. Za vlády císaře a krále Karla IV se začaly dávat do oken kostelů barevné vitráže. Středověcí skláři byli nejenom skvělými řemeslníky, ale také vynikajícími návrháři a výtvarníky. Proto sklářští mistři byli lidi svobodní bez poddanských závazků k majiteli. Od roku 1497 byli přijímáni mezi rytíře a za vlády císaře Rudolfa II. dokonce mohli získat šlechtický titul.

Stěhování národů znamenalo v pozdějších dobách v Evropě silné narušení sklářské výroby. V našich zemích se proto objevují první historické zprávy až ve 12. století. Pro rozvoj výroby skla ve střední Evropě bylo rozhodující bohatství lesů (dřevo - zvláště bukové, používalo se jako zdroj energetický, jako surovina na výrobu drasla, jako materiál pro stavbu nářadí), takže počínaje 14. stoletím dochází zde k zakládání hutí. Z této doby pocházejí místní názvy jako: Sklenářova Lhota, Sklenaříce, Sklené a Skelné Teplice. Nejstarší historické zprávy o skle v oblasti Jizerských hor doložené archeologickým průzkumem jsou datovány z první poloviny 14. století. V 15. a 16. století hutí přibývá a rozšiřuje se výroba užitkového zboží - sklenic, pohárů, lahví, ozdob. Sklářská hutní výroba již v tomto období má některé rysy pozdějších manufaktur spočívající v dělbě práce, jak o tom svědčí názvy profesí: huťmistr, písař, taviči, topiči, atd.

zdroj: http://www.bijoux-trend.cz